aneb Klauniáda pro dva pány, cibuli, špek a fantazii
Autor: Karel Steigerwald
Pomocná režie: Martin Herrmann
Kupec: Radek Kotlaba
Notábl: Petr Matoušek
Před texty Karla Steigerwalda varuje čtenáře Jan Vedral (v knize Steigerwaldových divadelních her "Devět komedií z konce století", kterou vydalo nakladatelství Větrné mlýny) mimo jiné těmito slovy:
"Autor Vám dává k dispozici jen jednotlivé prvky, často ve špatně označených krabicích. Rozbalujte a skládejte si je sami. Ve světě panelů a prefabrikátů, řízeném uživatelskými manuály, je tento dramatický postoj mnohem spíše ironickým komentářem než přesvědčením o stylové konsekventnosti. Zábavnost skládaček z Ikey umocňuje to, že často nevíte, jak je který prvek v návodu označen. Tak i u Steigerwalda. Předmět zobrazení se často tváří jako téma. Příběh, o který zdánlivě jde, není vůbec důležitý; důležitý je totiž příběh jeho dodatečné rekonstrukce, skutečný smysl díla to však neobjasňuje, spíše zatemňuje. Tyto hry jsou vhodné pro znalce stavebnice Merkur a luštitele hádanek. Nic se v nich nejeví samo o sobě, ale pouze ve složitých kontextech. Milovníky jednoduchého světa varujeme – zde jsou lvi pochybností i s blechami nejistot. Kdo chce od divadla a četby her, aby mu potvrdily, co si o světě myslí, ten se se zlou potáže. Dostane se mu „odpovědí, na které se nikdo neptá.“
V duchu těchto slov jsme se snažili vyhrát si se skládankou Steigerwaldova textu, co se nám podařilo "složit" už račte posoudit sami. V každém případě byl ten půlrok zkoušení a přetváření tohoto textu pro nás tři velmi příjemným a přínosným dobrodružstvím. Tři muži na jedné "lodi", už to samo o sobě je zážitkem vpravdě literárním. Lákala nás i možnost vyzkoušet si na jevišti klauniádu dvou herců, disciplínu, která vnáší do našeho divadýlka nový rozměr divadelnictví.
Tuto hru jako první hráli v roce 1982 v Divadle v Řeznické pánové K. Heřmánek a Z. Dušek, pro ně přímo byla i napsána. Ve hře jsou použity motivy z povídek M. J. Saltykova-Ščedrina a A. P. Čechova, což jistě přispívá k její nadčasovosti a nic nevadí, že společenské poměry se za posledních dvacet let v našem státě podstatně proměnily a hra byla v době svého prvního uvedení jistě vnímána zcela jinak než dnes. Stejné to je i s ostatními hrami Karla Steigerwalda, které tvořily nejslavnější kapitoly ústeckého Činoherního studia a pražského Divadla Na zábradlí, a které dodnes žijí svým vlastním životem. Tento divadelní text není tak slavný jako Steigerwaldova tetralogie – Tatarská pouť, Dobové tance, Foxtrot a Neapolská choroba, ale vznikl ve stejné době a ve stejných tvůrčích podmínkách.
Narodilo jsem se v roce 1998 někdy koncem léta. Jméno mám myslím, jak se patří. Je v něm úplně všechno. Nevěříte? Tak za prvé: jsem docela malé divadlo a tudíž se lehce schovám do dlaně. Dále: na dlani je vepsán celý náš osud, dlaní se dá konejšit, trestat, dlaně jsou mosty kterými se navzájem potkáváme, a navíc dlaněmi se tleská, aplauduje, plácá… A to já mám jako divadlo opravdu nejraději. Tak tedy teď, když se trochu známe, Vás můžu pozvat k sobě na malou návštěvu. Račte dál.
| Místo: | před Divadlem A. Dvořáka |
| Datum: | sobota 6. 9. |
| Čas: | 19.45-20.30 |
| Délka představení: | 45 minut |
